OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Unikátní projekt z městečka Perm pod pohořím Ural. Musím říci, že miliónovou metropoli už budu mít navždy spjatou s tímto postrockovým jménem. Krom výroby nechvalně známých mezikontinentálních balistických raket. To v Permu samozřejmě také dělaj. Pojďme ale k hudbě. Projekt má na kontě už asi dvacet tu větších, tu menších kolekcí, z nichž ta z roku 2021 je rozhodně nejzajímavější.
„Sarinový útok v domě přes ulici“, jak by se mohl název celé desky přeložit, je nejdotaženější z pohledu produkce i nápadů. Přináší postrock v jeho ne zcela konvenčním balení. Všechny kompozice se snaží vyhnout klasickým žánrovým klišé a hledají svoji vlastní cestu. Velmi minimálně se tu setkáte s erupčním budováním atmosféry, která v průběhu času bobtná, aby mohla na konci vybuchnout v extatické mase zvuku. ZATSICLENNOST (lze přeložit jako SMYČKA) je mnohem více o repetitivním budování nálad za pomoci klavíru, smyčců a kytar. Přes určitou minimalistickou tendenci si ale uchovává velkou dávku výpravnosti, vnitřního napětí a mrazivé atmosféry, která pro žánr rozhodně není typická.
Setkáte se tu i s velmi nenápadnými tendencemi ruského folku, některé postupy lehce zavání balalajkovou tradicí nebo náladou ruských klasických skladatelů. Podobné detaily ale vylézají na povrch po delším čase. ZATSICLENNOST staví na určité minimalističnosti přístupu. Dokážou budovat atmosféru na nenápadném klavíru, do kterého se přidávají smyčcové a kytarové melodie zahalené ambientní mlhou. Výsledek zní ale zvukově neokoukaně a vlastně velmi výpravně.
Jen málokteré deska mě za poslední rok tak dostala svojí celkovou atmosférou, jako tato. Melancholii a zvláštní dystopický smutek dokáže přenášet tak, že vám zůstane pod kůží ještě velmi dlouho. Současně musím říci, že ačkoliv od doby, kdy album vyšlo, uplynula už řada měsíců, stále se k němu vracím, a to hlavně díky náladám, které dokáže předat. Ve výročních žebříčcích byla tato deska tou poslední, kterou jsem odřízl, abych se vešel do limitu třiceti desek, ale dnes si říkám, že tam měla zůstat.
Málokterá deska za poslední rok působila svojí celkovou atmosférou, jako tato. Melancholii a zvláštní dystopický smutek dokáže přenášet tak, že vám zůstane pod kůží ještě velmi dlouho.
8 / 10
Vydáno: 2021
Vydavatel: samovydání
Stopáž: 36:13
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.